Historie vzniku a vývoje Klubu Pathfinder

Připomeňme si cestu, po které se ubírali průkopníci výchovy dětí. Cestu, na které se rodily myšlenky, které dnes považujeme za běžné a obecně přijímané, ale které kdysi někdo objevil a snažil se prosadit navzdory předsudkům a stereotypům lidské mysli. To proto, že kdo zapomene, odkud vyšel a kam směřuje, začne bloudit.

Povídání o historii a vývoji Klubu Pathfinder si můžete poslechnout v rozhovoru Lukáše Jurečka s Jaroslavem Šlosárkem a Danielem Dobešem. Video ke shlédnutí ZDE.

Doba ledová je doba ledová…

Již v raných počátcích adventistické církve se vynořuje otázka, jak být srozumitelní i dětem. Dlouhá kázání, hromadící se teze o výkladu prorockých knih Bible, důlek vyseděný v kostelní lavici, když venku se děje tolik zajímavého, to není to, čím dětská srdce ožívají. Proto již v 50. letech 19. století vychází z iniciativy J. Whita časopis Instruktor mládeže, který se formou otázek a odpovědí pokouší přiblížit mladým lidem, čemu adventisté věří. Tyto lekce si nacházejí adresáty i mezi dříve narozenými. Jejich užívání dospělými se časem stává pravidelnou součástí bohoslužeb. Zrodily se úkoly sobotní školy.
V hledání dětského jazyka pro předání evangelia pokračuje v 60. letech 19. století G.H.Bell (nezaměňovat s G.Bellem, vynálezcem telefonu). Všímá si rozdílného vnímání dětí v různém věku a snaží se tomu vyjít vstříc. Postupně rozvíjí systém adventistického školství.
Během r. 1909 se koná v Coloradu setkání lidí zapojených do výchovy mládeže. Přemýšlejí nad programem pro děti, který by se stal uceleným výchovným systémem. Vytvářejí program tzv. Mladších misijních dobrovolníků.
Lze říci, že se výchova a výuka dětí nevymyká běžnému standardu protestantských církví té doby a že obecně od dob Komenského nepřichází v tomto směru žádný zásadní průlom.

Planeta Y 016

Nezávisle na sobě a přibližně ve stejné době si dva muži uvědomují, že to, jak tzv. civilizovaná křesťanská společnost vychovává své děti, jde téměř proti přirozenému chodu věcí. Oba pocházejí z Velké Británie, kde prošli výchovným systémem viktoriánské éry. Děti, tehdy především chlapci, byli často už v pěti letech posíláni do internátní školy. Vyžadovala se absolutní kázeň. Sedělo se v lavicích s rukama za zády a sebemenší pohyb byl nekázní a byl přísně trestán. Každá zvídavá otázka byla považována za projev nepoddajného ducha, kterého je třeba zkrotit tvrdými tělesnými tresty. To vše za zdmi starých studených budov.
Prvním z těchto mužů je spisovatel E. T. Seton. Znechucen industriální civilizací, odjíždí do USA najít harmonii skrze život v tehdy ještě nezkrocené divočině. Díky svému indiánskému průvodci poznává zcela odlišný svět. Původní obyvatelé Ameriky mu ukazují pozitivní přístup k životu. Obdivuje se jejich laskavému přístupu k dětem, které mají možnost vyrůstat uprostřed přírody pod vedením zkušeného a laskavého rádce. Toto je výchova, která dává prostor dětské zvídavosti a touze po dobrodružství, v prostředí, které utužuje schopnosti tělesné a naplňuje i potřeby duše. Své ideje vkládá Seton na stránky knih Dva divoši a Rolf zálesák. Zakládá Ligu lesní moudrosti (1916), kde myšlenky přetavuje v činy. Výchovným vzorem je mu svobodný indián, ztělesnění ctností těla i ducha. Výchovným prostředím je příroda, výchovným cílem hledání síly, pravdy, krásy a lásky.

Druhým mužem je důstojník britské armády B. Powel. Když je povolán do služby v Jižní Africe, uvědomuje si rozdíl mezi schopnostmi Angličanů, zvyklých na dril a vojenské příručky, a domorodců, které využívali Britové jako stopaře a zvědy. Usuzuje, že britská výchova je příliš jednostranná. Britové umí citovat Homéra, vypočítat obvod zeměkoule, ale nerozdělají oheň, když je na přesunu zastihne noc. Nabyté zkušenosti vkládá do knihy Scouting for boys (1907), organizuje první skautské tábory a kurzy pro vůdce oddílů. Výchovným vzorem je mu sv. Jiří, ztělesňující rytířské ctnosti: víru v Boha, oddanost vlasti a zejména pravdomluvnost, čest a ochranu slabších. Výchovným prostředím je příroda, malý kolektiv vrstevníků (družina, oddíl). Výchovným cílem je odpovědnost vůči Bohu, svému okolí a k sobě samému (symbolizováno třemi okvětními lístky lilie).
Vyjádřeno dnešními měřítky lze říci, že v pedagogice volného času byla objevena nová planeta. Označme ji třeba „Y 016“.

Běžci, na start!

Tyto myšlenky si pomalu hledají cestičky i do adventistického prostředí. Spontánně vzniká několik klubů podle Setonova vzoru. Pro Mladší misijní dobrovolníky je sepsán slib, postupně zavedeny stupně zdatnosti a odborky podle Powela. Pořádají se letní tábory. Nejstarší dochovaná zmínka o táborech je z Austrálie z roku 1925. Na jednom takovém táboře v jihovýchodní Kalifornii vypráví host u večerních ohňů příběhy. Příběh o zvědovi Johnu Frostovi z dob osidlování amerického západu děti přímo nadchl. Na jeho počest bylo toto tábořiště pojmenováno Pathfinder camp. Jak se zde pořádaly další tábory, dostávalo se toto slovo do povědomí dětí i vedoucích. Klub Pathfinder tak stanul na své startovní čáře.

Upalte kacíře!

Začátkem r.1930 se skautský vůdce J. McKim rozhodl, že udělá něco pro děti ve sboru v Santa Anně, jehož byl členem. Vedl ve městě skautský oddíl, ale cítil, že sbor potřebuje svůj vlastní klub, podle skautského vzoru, ale s ještě větším důrazem na duchovní výchovu. Ještě s jednou sestrou, která se ujala děvčat, takový oddíl skutečně založil. Vzhledem k tomu, že slovo pathfinder mělo mezi mládeží a dětmi té oblasti již svůj zvuk a váhu, pojmenovali svůj oddíl Pathfinder Club. Činnost oddílu se začala velmi slibně rozvíjet. Někteří starší členové sboru se však začali domnívat, že činnost je málo duchovní a zanáší do sboru nekřesťanské postoje. Postavili se do velmi silné opozice vůči této práci. Náplň schůzek byla velmi podobná tomu, co známe i dnes. Hry, rozvíjení zručnosti, poznávání přírody, cyklistika, vícedenní výpravy. Výbor sboru se postavil proti klubu a vyzval McKima k jeho okamžitému rozpuštění, jinak on i jeho spolupracovníci budou dáni do církevní kázně. Tento přístup znamenal pohřbení jakéhokoliv podobného klubu až do konce 2.svět.války.

Second service

Právě ze sboru v Santa Anně pocházel John Hancock. Chvíle prožité s kamarády v oddílu se natrvalo vepsaly do jeho paměti. Když byl povolán do služebnosti vedoucího oddělení mládeže v jihovýchodní Kalifornii, okamžitě se pustil do díla. Vodítkem mu byla vlastní zkušenost, základem osvědčený skautský systém výchovy. Za vzor zvolil odvážného pathfindera, tedy průkopníka, zvěda, který jde o krok před ostatními a hledá stezku v pustině. Výchovným prostředím je pro něj malý kolektiv vrstevníků, příroda a myšlenky Bible. Cílem je harmonický rozvoj schopností tělesných, duševních i duchovních, jak to vyjádřil v navrženém znaku, rovnostranném trojúhelníku.
Od r.1949 je tu Klub Pathfinder, který je odpovědí adventistů na potřeby a touhy dětí a mladých lidí v rozličných částech světa. Je tu způsob, jakým chceme předat dětem obsah své víry jazykem kterému rozumějí. A jaký je to jazyk? Angličtina? Svahilština? Windowsština? Je to prostší. Je to HRA!

Vladimíre Iljiči, tys nám to zavařil!

V době, kdy se rozvíjí ve světě program Klubu Pathfinder, vítězí u nás ve volbách komunisté a sotva skončenou diktaturu nacionálního socialismu střídá diktatura proletariátu. O systematické práci s dětmi mimo režimem ovládané organizace nemůže být ani řeč. Církev adventistů s.d. se, pro své americké kořeny, ocitá dokonce mimo zákon. 

Agenti STB ale přicházejí na to, že lidi shromážděné v kostele pohlídají snadněji, než malé skupinky tajně se scházející po rodinách. Veřejná činnost je tedy po několika letech obnovena. Této příležitosti se chopí bratr Oháňka, působící na severní Moravě. On sám prožil své mládí mezi skauty a chtěl jedinečné okamžiky skautského života zprostředkovat dětem z adventistického prostředí. Na konci 50. let pořádá letní tábory navzdory všem rizikům. S uvolňováním politického napětí v 60. letech dochází i k pokusu o činnost adventistického skauta, tzv. Stezku písmáků. Vydávají se publikace pro děti, příručky pro vedoucí, zakládají se oddíly. Srpen 1968 za tím učinil drsnou tečku. To co prožijete, vám však z hlavy nevymaže ani 5 „bratrských“ armád. Účastníci táborů bratra Oháňky sami v dospělém věku pořádají akce pro děti pod nejrůznějším krytím.
V roce 1990 vstupuje bratr Šlosárek (Jerry) okamžitě do jednání s obnoveným Junákem. Vznikají oddíly adventistických skautů. Vyvstává však otázka, jak spolupracovat, když mnoho vedoucích na úrovni oddílů a středisek nemá pochopení pro jejich odlišnou životosprávu a duchovní život. Čtyřicet let ateismu vepsalo těžce smyvatelnou stopu do přemýšlení mnoha lidí. A naopak, mnoha členům církve připadá tato činnost málo duchovní a do církve vnášející nekřesťanské postoje… (Neznáme to již odněkud?). Čtyřicet let uzavřeného života církve vytvořilo z některých sborů těžce přístupné ghetto. Cesta vpřed se rýsuje v možnosti připojit se k celosvětové organizaci Pathfinder Club. Tak se v roce 1994 rozhodli „otcové zakladatelé“ (bratři Šlosárek (Jerry), Jonczy, Kašlík (Havran)) zaregistrovat na ministerstvu vnitra občanské sdružení Klub Pathfinder.

Plnou parou vpřed!

Po roce 1994 se buduje organizační struktura klubu, s přibývajícím počtem oddílů vznikají jejich regionální seskupení, tzv. oblasti. Definují se cíle výchovy v KP, tvoří se formy k jejich naplňování (program stupňů zdatnosti, text slibu, zákon, heslo, hymna, logo, kroj).
Stát podporuje aktivity občanských sdružení pracujících s dětmi formou dotací ze státního rozpočtu. KP se zapojuje do jejich čerpání.
KP získává akreditaci k výchově nových oddílových a táborových vedoucích. Děje se tak formou vůdcovských kurzů, pořádaných každé 2 roky. Dále jsou mezi pathfindery vyhledáváni schopní mladí lidé a jako rádcové vedeni k postupnému zapojování do přípravy akcí a přebírání odpovědnosti. K tomu slouží i kurzy rádců.
Vedle českého Klubu Pathfinder vzniká sesterská organizace na Slovensku. Obě sdružení spolupracující na přípravě tzv. unijních akcí, mezi které patří unijní Múzička, vůdcovské kurzy, speciály a camporee. Pokračuje také spolupráce se skauty - zastoupením v duchovní radě Junáka. Od roku 1998 se řada vůdců Klubu Pathfinder vzdělává ve skautských Lesních školách.
Do začátku 21. století se členská základna rozrůstá na 2500 registrovaných členů. Vedení klubu přebírá od „Otců zakladatelů“ další generace.