Jákobův příběh (v jihočeském Štědroníně)

Letos nám kamarádi z Jižního Kříže připravili Robinzonádu v duchu zájezdu v čase pořádaného cestovní kanceláří. Po příletu (příjezdu) na letiště (tábořiště) jsme všichni museli projít přísnou odbavovací kontrolou, po které jsme se ubytovali v luxusních pokojích RZ Štědronín.

Výlet časem započal průchodem tunelem času, který nás dovedl do dob dávnověku, kdy Jákob a Ezau vyrůstali v muže u svých rodičů. Ještě večer jsme se rozděleni do13 družin vydali plnit krátké úkoly, při kterých jsme se ve skupinách mohli lépe poznat. Polovina z 16 stanovišť byla zaměřena spíše na rozumovou, druhá pak na fyzickou část naší osobnosti.

Druhý den ráno jsme nasměrovali svoji pozornost na získávání požehnání pro sebe a svoji rodinu (družinu). Ve strategické hře jsme se snažili najít nejkratší cestu k pěti požehnáním, které Jákob získal v průběhu života. Na stanovištích jsme museli činit rozhodnutí, která nás k požehnáním přibližovala či nás od nich oddalovala. Nakonec jsme všichni došli k žebříku, ze kterého k nám promluvil anděl. Na důkaz jeho požehnání jsme si odnesli velký kámen s číslem družiny, která se od této chvíle stala předmětem našeho zájmu, abychom ji v závěru mohli požehnat podobně jako Jákob žehnal svým synům v Egyptě.

V odpolední části jsme se přenesli v čase na statek Jákobova strýce Lábana. Na herním poli jsme se učili základům ekonomiky a snažili jsme se získat co největší majetek, abychom nakonec s dostatečným počtem žen a dětí mohli pokračovat v další cestě.

Večerní hra byla věnována Jákobovu setkání s Ezauem. Družiny se vydaly směrem ke svému vedoucímu. V nočním lese se děti potkávaly s anděly, kteří jim po vzájemném zápase udělovali požehnání, nebo naopak odebírali provázky symbolizující kyčelní kloub. Po krátké chvíli napětí jsme se s ostatními vedoucími svých milovaných dětí dočkali. Než jsme se uložili ke spánku složilo ještě 10 našich kamarádů slib klubu Pathfinder u slavnostního ohně.

V neděli jsme  se vypravili na Ezauovu pevnost (hrad Zvíkov), abychom předali požehnání psaná fixem na kameni naší bratrské družině, kterou jsme si v sobotu vylosovali. Na cestě zpět do kempu jsme pod vedením našeho průvodce prošli dějinné etapy z doby praotce Jákoba až do současnosti.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem účastníkům a zvláště těm, kteří pro nás připravili tento požehnaný víkend. Požehnán buč Hospodin navěky. Amen, amen.  Ž 89:53   

Za příbramské Jestřáby zapsal Teoš